Proroctví I.

 

Ten den kdy padal déšť, 

Já slyšela jak za oknem seš, 

Prý po pekle a sýře smrdíš, 

Tak mi to aspoň sám tvrdíš, 

Neviděla jsem tě, 

Neměla jsem důvod se tě bát, 

Avšak ty jako bys mou moc mohl znát, 

Něco šeptá velmi tiše, 

Že pocházíš ze stejné říše, 

Padlí anděl ukazuje nám cestu, 

Z mrtvých vojáků ve stu, 

Tak jako jsou růže rudé, 

Tu na nás smrt odrážet bude, 

Zdalipak přežijeme Andělův návrat na nebeský trůn,

Zdalipak přežijeme onen zatracený dům?

Všude pachu sýra, 

A cosi ze křoví na mě zírá, 

Spituji můj milí tobě, 

Že jestli to udělám, 

Skončím sama v hrobě, 

Sama vydala jsem se na průzkum onoho domu, 

Došla jsem k místnímu stromu, 

Ptala jsem se ho, 

Zdalipak se vzdá tajemství svého, 

Naléhal na mě intuice hlas, 

A mé tělo dalo se v třas, 

Něžné přemlouvání stromu, 

A trocha strach k tomu, 

Vyskytlo temnotě chvíli, 

Aby naplnila opětovně mé žíly, 

Strom ukázal mi zarámované oko své, 

Naznačil mi že mě do nitra svého zve, 

Avšak já slyšela, 

Jak v něm kdosi šíleně řve, 

A tak jsem s křikem a hrůzou k tomu, 

Vběhla já hloupá do onoho domu, 

Věřte mi lidé zlatí, 

Že ta bestie se promě opět vrátí, 

Plakala jsem v jednom koutě, 

Tam co lidi obvykle, zvou tě, 

Zalil to místo jistý jas, 

A já myslela že vidím svět nových krás, 

Přišla jsem ke světlu co zářilo z víše, 

Přišla jsem naivní k němu blíže, 

Kdo však měl pomýšlet na zradu, 

Vždyť zrada od něčeho tak krásného, 

Byla by na hlavu, 

A však to co vylezlo s onoho světla, 

O Bohyně kéž bych se jen já pletla, 

Kéž by to nebyl onen hoch, 

Co byl vytesán v nespočtu soch, 

Ten jenž mi noční můry do snů dával, 

Ten co mi vždy u postele sedával, 

Ten co mě proklel kletbami, 

Jedině ten si semnou na strašení hrával, 

A jistě zkušenosti mi že snů dával, 

Proč se však snažil, 

Či proč tu pro mě byl, 

Jsem se v ten den dozvěděla během chvil, 

Opět vystavil mě zkoušce, 

Vypustil démony, 

A věřte mi já zatoužila po plynové masce a roušce, 

Zdalipak mě v domě prokletém, 

Testoval mě, 

Zdalipak jsem ještě dítětem, 

Prohraji či vyhraji? 

To hvězdy ještě neznají, 

Avšak tak se v písmu pravý, 

Že démony, testovat lidi zkrátka baví, 

A pak že nejsou tyhle potvory hravý, 

S politováním se sama sebe musím ptát, 

Přežijí? 

Či se opět začnu bát? 

Co by se stalo když bych se bála, 

A co víc, 

Co kdybych se všem démonům jen do obličeje smála? 

Sabůrie opustila mé tělo i mou duši, 

Můžu však Arianě věřit?

 Nevím spíš svou duši sama budu střežit, 

 

 

 Pokud se vám mé básně líbí můžete si zakoupit knihu zde :

 https://www.stahuj-knihy.cz/Holesova-S-K-Z-blata-do-louze-d1374.htm